Významná vojenská jubilea
Významná vojenská jubilea v Libereckém regionu
2004
70. výročí otevření libereckého letiště v Růžodole 1
Liberec patřil v poválečných letech mezi města, jež pochopila výhody leteckého spojení, a byli to liberečtí radní, kteří se zasloužili o to, že již v roce 1926 začala letecká továrna Avia Praha přepravovat poštu mezi Prahou a Libercem letounem Avia BH 11. Takto prováděná poštovní doprava se těšila takové oblibě, že ji v roce 1927 zařadily československé státní aerolinie do svého letového plánu. Pro další rozvoj pravidelné letecké dopravy však přistávací plocha na bývalém pavlovickém závodišti nevyhovovala z hlediska dalšího možného rozvoje letiště. Z tohoto důvodu vytipovalo město Liberec v roce 1926 vhodné pozemky na okraji Růžodolu I. Po zdlouhavém jednání mezi majiteli pozemků, městskou radou Liberec a Ministerstvem veřejných prací se podařilo tato jednání ukončit a patnáct a půl roku po skončení první světové války bylo v Liberci stálé letiště slavnostně otevřeno 23. dubna 1934. Bylo to letiště travnaté, bez nočního osvětlení, s jedním zděným hangárem, skladištěm a dílnou. Nápis Liberec byl proveden bílými písmeny o velikosti 6 metrů a byl umístěn na severozápadním cípu letiště. Pozemek vybraný k vybudování libereckého letiště měl a stále má výhodu neveliké vzdálenosti od středu města.
Více na: Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", vydalo KNIHA 555,2008 Liberec
50. výročí vzniku chemického cvičiště Tisá
Vojenský výcvikový prostor chemického vojska VVP Tisá jako Chemické cvičiště byl zřízen 21. srpna 1954 jeden kilometr jižně od obce Tisá západně od Děčína, mezi obcemi Nový Libouchec a Antonínov k provádění výcviku žáků Ženijního technického učiliště v Litoměřicích. V současné době je Tisá svojí rozlohou 4 km2 největším chemickým cvičištěm naší armády. Je v péči 31. brchbo v Liberci, která zde realizovala v roce 2008 až 2009 rozsáhlou výstavbu komunikací uvnitř cvičiště, úpravy vlastních ploch cvičiště a rekonstrukci účelových budov.
Více na: Instruktoři libereckých vojenských chemiků si vzájemně předávají
Alianční jednotky cvičily na chemickém cvičišti v Tisé, Armáda
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
2005
70. výročí vzniku ČLH v Liberci
Dnem 1. července 1935 byla výnosem MV ČSR č. 45. 866/13-1935 zřízena ČLH v Liberci-Růžodole a dislokována na místním letišti. Měla stanovené tehdejší četnické obvody činnosti a to Teplice-Šanov, Česká Lípa a Liberec. ČLH v Liberci byla vybavena zpočátku dvěma pozorovacími letouny Aero AP-32 s odlišnou kamufláží od vojenských.
Personální obsazení liberecké ČLH bylo následující:
pilot: por. let. Jaroslav Bílý,
pozorovatel: por. let. Ladislav Čech,
letecký mechanik: čet. dsl. František Novotný,
tři vojáci pomocné roty pěšího pluku 44.
Letouny byly zapůjčeny Leteckým plukem 1, pilot, pozorovatel a mechanik byli rovněž ze stavu pluku. ČLH v Liberci začala působit v pohraničí uprostřed nepřátelského prostředí. Stanice byla postavena s ohledem na jedinou příhodnou komunikaci na jižní straně letiště. Byl to plátěný stan pro letouny a provizorní dřevěný přístřešek pro pohonné hmoty, vše postavené péčí Posádkového velitelství Liberec. Kancelář ČLH byla nedaleko v domě pana Jaroše v Růžodole I. Když začátkem roku 1937 bylo jasné, že prostor budování pohraničního opevnění bude velice zajímat německé letectvo, byly do Liberce v červnu 1937 přiděleny dvě Avie B-534 a letoun Letov Š-328 vybavený fotokamerou. Pro ČLH byl postaven nový hangár s přístavkem pro personál a potřebný materiál, začal se budovat obytný dům a nová četnická stanice. S příchodem nových letounů došlo u liberecké ČLH také ke změně personálního obsazení.
Velitelem byl ustanoven:
npor. let. Josef Jaške,
druhým pilotem stržm. Boh.Dostál,
vrchním mechanikem stržm. František Novotný,
mechaniky stržm. František Hnik a František Šikl,
řidičem auta stržm. Boh. Šoltys,
radiotelegrafisty stržm. Josef Řehoř, Bohumír Chlad a Jan Kaválek.
Po záboru pohraničí v roce 1938 byla ČLH Liberec přemístěna na letiště Jičín a byly ji stanoveny nové obvody činnosti. V roce 1939 po okupaci ČSR německými vojsky byly všechny ČLH zrušeny.
Po skončení druhé světové války bylo jako pokračování Četnických leteckých hlídek zřízeno v roce 1947 11 leteckých hlídek SNB: 5 v Čechách, 2 na Moravě a 4 na Slovensku v rámci "Letectva Sboru národní bezpečnosti", které bylo zřízeno 25. března 1946. V prosinci 1947 byl změněn jejich název na "Bezpečnostní letectvo". Letecký park se skládal prakticky z letounů S-99 a S-199. Jako pozorovací byl používán především letoun Čáp.
Více na: cs.wikipedia.org/wiki/Četnické_letecké_hlídky
letectvi.cz/letectvi/PrintArticle69598.html
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
60. výročí vzniku Vojenského opravárenského závodu (VOZ) v Českém Dubu
Český Dub, tak jako Liberec, byl osvobozen v roce 1945. Po skončení války, jako ve všech částech Československé republiky, kde sídlila německá vojska, bylo i v okolí Liberce a Českého Dubu ponecháno velké množství vojenské techniky ustupujícími německými vojsky a vojsky Sovětské armády, mnohdy z velké části snadno opravitelné a použitelné. Snahou vojenské správy bylo soustředit trofejní materiál po německé, sovětské a americké armádě, vytřídit použitelný, opravit jej a předat vojenským jednotkám i civilním výrobním podnikům. V objektech bývalých kasáren proto zřídila v říjnu 1945 tzv. „Sběrnu vojenského materiálu“, vystavěla další dílenské objekty, kde byla shromažďována trofejní auta, motocykly, kola, střelné zbraně. Shromažďovaný materiál byl tříděn a použitelná automobilní technika a zbraně opravovány.
Sběrna vojenského materiálu byla ke konci roku 1945 přejmenována na „Autopark“, jenž byl podřízený Technické správě MNO. Se vzrůstajícími požadavky na množství opravované automobilní techniky byl Autopark rozšiřován a doplňován vojáky z povolání i občanskými pracovníky. Historie vzniku závodu je spojena s dalším přejmenováním „Autoparku“ na „Okruhové automobilní dílny“, patřící pod Vojenský okruh v Kutné Hoře. V šedesátých letech přešly pod „Vojenský opravárenský závod automobilové techniky Přelouč“ a byly přejmenovány na „Vojenský opravárenský závod Český Dub“.
Činnost závodu jako vojenského zařízení byla ukončena bez likvidace v roce 1989. Společnost Auto Závod Český Dub, spol.s r.o. v roce 1993 zprivatizovala bývalý Vojenský opravárenský podnik 083, s.p., od kterého převzala veškerou technologii, dokumentaci a praktické zkušenosti z oblasti servisu, oprav a provozu vozidel UAZ. Touto činností se vojenské opravy zabývaly již od 50. let, zpočátku s vozidla GAZ, později od 70. let s vozidly UAZ.
V roce 1995 zvítězila společnost v obchodní veřejné soutěži o dodavatele nových malých terénních automobilů pro Armádu České republiky s vozidlem značky Land Rover. V průběhu dalších let jich do Armády ČR dodala několik set kusů v různých typech a provedeních. Přesto servis a opravy vozidel UAZ zústává i nadále předmětem zájmu společnosti.
Více na: CD MOTOR Český Dub - Profil společnosti
klub vojenské historie česká lípa - Obchodní rejstřík - Kurzy.cz (Odkaz Vojenský opravárenský závod 083 Český Dub výpis rejstříku)
CDS holding, Divize Auto Závod - O společnosti CDS holding
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
50. výročí působení 17. slp na letišti Hradčany
V libereckém regionu působí 17. slp od října 1955, kdy byla dostavěna nová betonová VPD situovaná ve směru 98°/188°, umístěná 4 km jižně od města Mimoň v nadmořské výšce 275 m, široká 80 m, dlouhá 2 500 m. Ve výzbroji měl pluk letouny MIG-15, průzkumnou verzi MIG-15bisR, UTI MIG-15, Arado Ar-96b a Jakovlev Jak-11. Při reorganizaci byl 17. slp reorganizován na a podřízený 34. stíhací letecké divizi v rámci 10. LA. V důsledku srpnové okupace ČSR vojsky Varšavské smlouvy a jejich tzv. dočasného pobytu bylo rozhodnuto 2. stíhací bombardovací letecký pluk, pokračovatel 17. slp ke konci roku 1968 zrušit.
Více na: 17. stíhací letecký pluk [1954-1964] - Pluky - Letecké jednotky
17. stíhací letecký pluk Hradčany
Fórum portálu CS PVO 1950-1992 • Zobrazit téma - 17. stíhací ...
Hradčany Airport - Wikipedia, the free encyclopedia
Letiště Hradčany – dokumentární film | Poznámkový blok
17.slp+kv%ECten+2013+PDF.pdf (26 MB)
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
60. výročí vzniku Vojenské odborné školy leteckých mechaniků (VOŠLM)
Ustavením Československé republiky v roce 1918 se začala budovat československá branná moc. Její součástí byla i nejmladší zbraň – letectvo. Po skončení druhé světové války, tedy hned v prvních týdnech, dochází k vytváření základů nového československého vojenského školství. VOŠLM byla oficiálně zřízena 1.8.1945 výnosem MNO HŠ Velitelství letectva č. j. 11. 853 ze dne 17. 7. 1945, podřízena MNO – Velitelství letectva, a její zrod je nerozlučně spjat se dvěma jmény leteckých nadšenců a odborníků, majora letectva Josefa Crhy a štábního kapitána letectva Jana Červenky, kteří s dalšími spolupracovníky připravovali model poválečného leteckého školství již ke konci Protektorátu. Liberec byl po mnoha úvahách vybrán za místo nové školy proto, že na zdejším letišti zůstala po německé Luftwaffe učební základna německé letecké školy, ucházející ubytovací prostory, hangáry, téměř neporušená letištní plocha, několik letounů typu Me-109 a k nim kompletní motory, spousty náhradních dílů na tento typ a mnoho dalšího leteckého materiálu. Velitelem VOŠLM byl jmenován mjr. let. Josef Crha a prvními žáky, kteří do této školy nastoupili 1. 8. 1945, bylo 160 leteckých mechaniků z leteckého průmyslu, které ještě během války získal mjr. Josef Crha pro vstup do armády.
Ve VOŠLM byla současně zřízena Škola důstojníků letectva v záloze (ŠDLZ), připravující aspiranty – technické důstojníky letectva v záloze. Samostatnou kapitolou liberecké VOŠLM je vyškolení 70 příslušníku židovské organizace HAGANA jako leteckých mechaniků v roce 1948 v odbornostech motory a drak, elektro a přístroje, rádio a výzbroj na letouny Messerschmitt S-199 Spitfire Mk IX, jež byly naší republikou v rámci materiální pomoci dodávány pro nově vznikající izraelské vojenské letectvo.
Rokem 1949 končí historie vojenských letců v Liberci přemístěním VOŠLM na Slovensko. Přemístěním VOŠLM končí vojenské údobí v historii libereckého letiště, které bylo 6. července 1950 předáno libereckému aeroklubu.
Víca na: hodka.rajce.idnes.cz/2002…absolventu_VOSLM_z
vojenstvi.cz/vasedotazy_44.htm dotaz č.647
modelforum.cz/viewtopic.php?f=51&t=60569&sid… Re Pavel Klouček
forum.csla.cz/blogs/vojensk_sluba/archive/2010/06/29/koly-leteck-ho-dorostu…
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji",vydala KNIHA 555,2008 Liberec
2006
Prusko-rakouská válka 1866. 140. výročí bitvy u Liberce
Velitel severní armády generál Benedek přikázal 21. června saskému princi Albertovi, který velel šedesátitisícovému uskupení jednotek v Čechách, aby prováděl defenzivní manévry s cílem udržet linii na řece Jizeře do příchodu zbytku Severní armády. Benedek stále pokládal za hlavní pruské síly 1. a Labskou armádu a jim věnoval největší pozornost. Labská armáda vtrhla do Čech 22. června přes Rumburk a o den déle ji následovala 1. pruská armáda přes Liberec.
K prvním srážkám došlo 23. a 24. června u Chrastavy a Dlouhého Mostu.
K setkání 1. a Labské armády skutečně došlo 25. června na řece Jizeře. Mezitím Rakušané pod velením prince Alberta z Jizery ustupovali, avšak 24. června Benedek přikázal Albertovi, aby z linie Jizery neustupoval za žádných okolností a bránil linii Turnov - Mnichovo Hradiště až do příchodu Severní armády. Albert vak své pozice neudržel a ustoupil až k Hradci Králové, kde 3. července 1866 v 7 hodin ráno u Chlumce nedaleko Hradce Králové propukla krvavá bitva, v níž se střetlo více než 400.000 mužů. Výsledek bitvy u Hradce Králové byl naprosto strašlivý: Prusové odepsali ze stavu 9.172 mužů, Rakušané a Sasové celkem 44.313! Jde samozřejmě o souhrnná čísla, mrtvých, raněných, pohřešovaných a zajatých. Mimo to ztratily obě strany asi 11.000 koní. Rakouská armáda se po bitvě stáhla k Olomouci. V polovině července se obě armády utkaly v další bitvě u Tovačova. Po skončení bitvy ustoupila rakouská armáda k Bratislavě, kde k poslední větší bitvě došlo 22. července 1866 u Lamače.
Dlouhým trváním bojů a neustálých přesunů byly obě armády značně vyčerpány.Za těchto okolností se mikulovská jednání o příměří brzy přehoupla v dohodu o konečné mírové smlouvě uzavřenou v Praze, a večer 23. srpna 1866 byl podepsán závěrečný protokol.
Více na cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Prusko-rakouská_válka
cs.wikipedia.org/wiki/Prusko-rakouská_válka
60. výročí vzniku VVP Mimoň
Podle archivních dokumentů byl tento prostor využíván pro cvičení vojsk i za dob Rakousko-Uherska. Ve třicátých letech byla plocha u Hradčan vytipovaná vojenskou komisí MNO jako „zastřené letiště“, tzn. s možností přistávání letadel při cvičeních či mobilizaci. Po okupaci od roku 1938 využívala tento prostor německá armáda. Jako VVP československé armády vznikl v roce 1946 Vojenský výcvikový tábor (VVT) Bezděz. V březnu 1947 byl přejmenován na VVT Mimoň. Na základě zákona č. 169/1949 Sb. byl vytvořen 1. července 1950 vojenský újezd Ralsko jako správní jednotka. V čele vojenského újezdu stál újezdní správce, jenž měl obdobnou působnost jako předseda místního národního výboru.
V roce 1952 byly Vojenské výcvikové tábory přejmenovány na Vojenské výcvikové prostory (VVP), byla značně prodloužena doba pobytu vojsk v těchto prostorech a téhož roku byly VVP prohlášeny za území důležité pro obranu státu a byl v nich zakázán volný pohyb civilních i vojenských osob. Aby mohl vzniknout budoucí vojenský výcvikový prostor, bylo vysídleno 19 vesnic (Holičky, Hvězdov, Jablonec, Horní Krupá, Křída, Kuřivody, Náhlov, Dolní Novina, Černá Novina, Okna, Olšina, Palohlavy, Svébořice, Židlov, Loužnice, Proseč, Hradčany, Vrchbělá a Jezová). Všechny byly srovnány se zemí a Československá armáda v tomto prostoru zřídila tankodromy a střelnice.
Od roku 1947 až 1968 působila ve VVT Mimoň řada útvarů čs. armády. V roce 1953 až 1955 na letišti Hradčany probíhala výstavba betonové vzletové přistávací dráhy. V roce 1968 byl celý VVP včetně letiště na žádost velení Střední skupiny sovětských vojsk v ČSR vyklizen a předán do používání sovětským jednotkám, jež zde působily až do roku 1991. V té době byl prostor VVP využíván i libereckými chemiky, kteří zde prováděli taktická odborná cvičení a ostré střelby z pěchotních zbraní. Po odsunu sovětských vojsk přebrala výcvikový prostor opět československá armáda. V prostoru i na letišti byly zřízeny pyrotechnické jednotky, jež měly za úkol provádět odminování celého výcvikového prostoru a odstranění zanechané tankové, dělostřelecké a letecké munice po sovětské armádě. Jako výcvikový prostor československé armády byl VVP Mimoň zrušen 31. 12. 1991.
Více na: poznamkovyblok.cz/?page_id=367
youtube.com/playlist?list=UUCGzJbIhYuyHxjP3bh_B7pw
http://youtube.com/watch?v=TZfRZ0CmbSE
Kniha "Armáda v Liberci a libereckém kraji, vydala Kniha 555, 2008, Liberec
50. výročí vzniku Výzkumného a zkušebního střediska 020 Doksy
Masové zavádění automobilové, tankové a dělostřelecké techniky do armády, její provoz za nejrůznějších podmínek, si vynutil vznik odpovídajících armádních pracovišť. V roce 1955 bylo jedno takové pracoviště dislokováno v areálu Vojenského opravárenského závodu Šternberk. V roce 1956 bylo rozhodnuto na návrh MNO-TAS zřídit Tankovou výzkumnou a zkušební stanici (TVZS) zabývající se shora uvedenou problematikou a umístit ji do valdštejnského zámku v Doksech.
Prvním náčelníkem TVZS byl plk. gšt. KOPECKÝ, absolvent francouzské Vojenské akademie. Jeho zástupcem pro výzkumnou a vědeckou činnost byl pplk. ing. HANZAL, absolvent Vojenské technické akademie v SSSR, který se po odchodu plk. Kopeckého do důchodu stává náčelníkem tohoto vojenského zařízení.
Ještě téhož roku je TVZS přeorganizována na Vědeckovýzkumný tankový polygon Doksy. V této době se začíná formovat podoba střediska vyplývající z požadavků MNO-TAS a také z neustále se zvyšujících požadavků velitelů a techniků tankového vojska, zejména při přechodu na nové typy tanků a obrněných transportérů. Dalším momentem, který přispěl k profilování a nárůstů požadavků na různá technická řešení, byla nutnost ochrany techniky a potřeba velkého množství mobilních dílenských komplexů v tankovém vojsku.
V roce 1960 se reorganizuje na vojenské pracoviště s názvem „Výzkumné a zkušební středisko 020“. Vzhledem k narůstajícím úkolům již nevyhovuje dosavadní provizorní umístění v zámku. Proto se ještě téhož roku začíná budovat nový moderní areál pro středisko v Břehyni, asi 3km severně od Doks, do kterého se vlastní středisko přemísťuje v roce 1962. Novým náčelníkem střediska je po odchodu pplk. ing. HANZALA v roce 1964 ustanoven plk. ing. Vlastimil VODIČKA, který v této funkci působí až do osudných let 1968. Po roce 1970 je náčelníkem střediska ustanoven plk. ing. BENEŠ. Posledním náčelníkem střediska byl plk. ing. ČERVENKA
V době redukce a koncentrace technických pracovišť AČR je VZS 020 Doksy reorganizováno na středisko 02 – odloučené pracoviště Vojenského výzkumného ústavu 010 ve Vyškově. V roce 1992 je středisko 02 v Doksech zrušeno a přemístěno do Vyškova.
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
80. výročí zahájení letecké poštovní linky Praha - Liberec
Firma Avia v roce 1926 otevřela s letounem BH-11 L-BONB vlastní leteckou poštovní linku na trati Praha - Liberec. V roce 1927 převzaly tuto linku ČSA. V současné době nepoužívá ani Česká pošta žádný letecký kurz. Linka na trase Ostrava - Praha - Ostrava s označením úpl 3737, zavedená 7. listopadu 1994, ukončila svůj provoz 30.září 2010.
Více na: http://www.novinky.cz/veda-skoly/historie/225219-uz-sto-let-posilame- postu-letadlem.html
www.filabrno.net/namety/letecka_posta.htm
55 výročí vzletu první letadlové pošty … ambulantní pošty
50. výročí vzniku Armádního střediska Dukla Liberec
V Liberci ve městě známém svými bohatými sportovními tradicemi, zájmem veřejnosti i dobrými podmínkami pro přípravu špičkových sportovců v řadě odvětví byly v roce 1956 vznikem armádního sportovního družstva lyžování položeny první základy budoucího centra pro přípravu armádních sportovců u 24.rmb, později u 105. pcho v Liberci (běžci, skokani, sdruženáři a sjezdaři).
Vrcholový sport v čs. armádě se po vzniku Československé republiky rozvíjel společně s tělovýchovným hnutím a byl vždy jeho specifickou součástí. Jeho tradice spadá do období první republiky, vytvořením oddělení tělesné a mravní výchovy v roce 1918, jež bylo součástí 5. oddělení HŠ. Přednostou byl jmenován Dr. Vaníček, náčelník Československé obce sokolské, dále založením Vojenské tělovýchovné školy v roce 1919, která vychovávala důstojníky a rotmistry všech druhů zbraní na učitele v šermu a všeobecné tělesné výchovy. Jeho vývoj přerušila okupace v roce 1939 a druhá světová válka.
Po roce 1945 se znovu formuje armádní tělovýchova a armádní vrcholový sport. V září 1945 bylo na MNO - Hlavní správě výchovy a osvěty vytvořeno tělovýchovné oddělení. V říjnu 1948 vzniká Armádní tělocvičný klub. V roce 1951 byl zřízen Útvar armádní tělesné přípravy. Po dalších reorganizacích armádního sportu v roce vzniklo roku 1970 Armádní střediska Dukla Liberec, kterému předcházela řada, ne vždy jednoduchých jednání o podmínkách umístění nového útvaru v posádce Liberec. Již v roce 1971 byla však zahájena výstavba administrativní a ubytovací budovy, a na sklonku roku 1973 byla budova zkolaudována a slavnostně otevřena. V roce 1974 jsou AS Dukla přejmenovány na Armádní střediska vrcholového sportu. K 1. červnu 1975 bylo zřízeno při AS Dukle Liberec středisko vrcholového sportu mládeže.
V roce 1983 byla zahájena výstavba výcvikového zařízení v Harrachově, které bylo dáno provozu v roce 1993.
Za celou dobu existence AS Dukly Liberec prošla střediskem celá plejáda vynikajících sportovců a trenérů. Mezi odborné pracovníky AS Dukla Liberec, kteří se velkou měrou zasloužili o jeho rozvoj, patřili plk. PhDr. Josef Falář Csc., PaedDr. Bořivoj Dvorský, pplk. Svatopluk Řehák, pplk. Jaroslav Tošnar, plk. MUDr. Vladimír Eisner, plk. Miroslav Jelínek, pplk. Ladislav Šmíd a další.
Prvním náčelníkem Armádního sportovního centra Dukla Liberec byl plk. PhDr. Otto Janoušek (1969 – 1987) po něm následovali plk. Mgr. Jan Klapáč (1987 – 1989), plk. Oldřich Knap (1989 – 1991), plk. PaedDr. Karel Černý (1991 – 1993), pplk. PaedDr. Vít Pražák (1993 – 2005). Od roku 2005 - dosud je náčelníkem střediska npor. Mgr. Pavel Benc.
Od roku 2006 existuje v AS Dukle Liberec pouze Armádní sportovní oddíl lyžování Liberec - Frenštát pod Radhoštěm se specializacemi běh, skok, severská kombinace, alpská kombinace, akrobatické lyžování a snowboarding. Vedoucím trenérem oddílu je Michal Georgiev.
Více na: Historie armádního vrcholového sportu | Ministerstvo obrany
Kniha „Armáda v Liberci a Libereckém kraji“ vydalo Kniha 555, 2008, Liberec
2007
60. výročí vzniku výsadkového vojska
Základem, na němž vznikla první skutečná parajednotka v naší armádě, se stala „Přípravná skupina jednotek dopravovaných vzduchem“ (dále JDV), zřízená na jaře roku 1946. Dne 11. srpna 1948 ministr obrany vyňal skupinu z podřízenosti pěchoty a zřídil z ní samostatnou složku HŠ. Tím vlastně vzniklo Velitelství výsadkových vojsk. Velitelem byl jmenován plk. gšt. pěch. Karel Paleček, jeho zástupcem mjr. gšt. pěch. Rudolf Krzák. Dne 20. 3. 1947 vydalo 4. oddělení HŠ výnos č. 4218, jenž nařizoval zřízení 71. Pěšího prapor československých parašutistů“ k 1. 10. 1947. Jeho prvním velitelem byl jmenován mjr. pěch. Oldřich Talášek, zástupcem mjr. pěch. František Vrzala. Prapor byl rozmístěn v lokalitě trojúhelníku Doksy–Mimoň–Osečná východně od České Lípy s posádkami Stráž pod Ralskem, Zákupy, Boreček a Hradčany u Mimoně.
Po únoru 1948, kdy došlo k nové vojensko-politické situaci, bylo na doporučení velení Varšavské smlouvy rozhodnuto, že výcviková, školní a týlová zařízení se přesunou do týlu. Toto rozhodnutí postihlo i výsadkové vojsko, s nímž v budoucím válečném konfliktu nebylo počítáno jako s vojskem prvního sledu a výsadkový prapor ukončil svou činnost v severočeském regionu v roce 1953 přemístěním na Slovensko do posádky Prešov.
Více na: kvvholesov.clay-eva.cz/download/vysadkari.pdf
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
70. výročí zahájení pravidelné letecké linky Liberec - Praha
Pravidelná civilní linka Liberec–Praha byla zahájena 15. června 1937. Zrušena byla pouze potupným mnichovským diktátem. Na lince létala AVIA F-VII b/3m Dne 30.5.1936 byla Zemským úřadem v Praze vyhlášená veřejná soutěž na výstavbu hangáru s přístavkem na státním letišti v Liberci. Ministerstvo veřejných prací plánovalo také vybavit letiště Liberec v roce 1938 zaměřovačem Funkpeiler pro vedení letadel za špatné viditelnosti. S nočním provozem zatím nebylo uvažováno. Toto nebylo nakonec uskutečněno kvůli obsazení Sudet. Dne 15.6.1937 byl hangár s přístavkem schválen k používání a týž den letěla první linka ČSL Praha-Liberec-Jablonec za účasti představitelů státu i města, v čele se starostou Kostkou,a byl slavnostně zahájen provoz. Ten den byla také vydána pohlednice či dříve nazývaný lístek. Největší letadla v Liberci a to Turbolet ( který létal v Lbc v sedmdesátých létech na leteckém dni a teď se opět na letiště vrací za parašutisty, a na počátku devadesátých let Dornier-228 když se uvažovalo o pravidelném létání do Německa. Nemůžeme stoprocentně tvrdit, že Turbolet a Dornier bylo to největší v Liberci, protože za války mohlo být na tomto letišti ledacos. Na druhou stranu dráha ve válečné době končila na úrovni onoho hangáru, a vedla kolem něj přímá cesta do Ostašova, takže něco zase moc velkého do Liberce nemohlo, když i na videu výše je vidět že Turbolet má vzlet s minimální rezervou. Dráha v dnešní prodloužené podobě byla postavena až v letech 1966 a 1967.
Re: Zpátky časem - Československá letecká společnost (ČLS)
140. výročí stálé posádky a výstavba libereckých kasáren
Stálá přítomnost značného množství vojsk ve městě od roku 1848, nutnost zřízení nouzových kasáren v městském domě v ulici U Sirotčince v roce 1852 a využívání střelnice pro ubytování vojáků vedla radní města v roce 1867 k rozhodnutí požádat o zřízení stálé posádky s nabídkou zajištění společného ubytování v kasárnách. K tomu účelu byla zakoupena bývalá Demuthova továrna, tehdy situovaná mezi dnešní Blažkovou a Fügnerovou ulicí. Po nezbytných úpravách zde bylo ubytováno 25 důstojníků a 494 mužů 4. praporu polních myslivců, určených k ochraně města.
Pro umístění dalších vojenských útvarů již nevyhovovala a městští radní se rozhodli, že vybudují nová kasárna na tehdejším vojenském cvičišti na severovýchodním okraji Liberce při staré cestě do Jizerských hor. V letech 1891–93 byla tedy postavena dnešní „dolní kasárna“, nazvaná Kaiser Franz Josef Infanterie Kaserne, sloužící potřebám pěchoty a polních myslivců, kteří byli v rakouské armádě organizováni od roku 1801 jako lehká pěchota.
Pro vzrůstající počty vojska Rakousko-Uherské armády byla v letech 1911–12 postavena dnešní „horní“ kasárna, nazvaná Erzherzog Franz Ferdinand Kaserne. Byly v nich již od prvopočátku umísťovány oddíly dělostřelecké. O tom svědčí i dnešní ulice „Dělostřelecká“ v jejich blízkosti.
Současně s výstavbou horních kasáren bylo nutno přemístit původní vojenskou střelnici z prostoru dnešního muzea do Starého Harcova na tzv. Medvědí louku.
Více na : Druhé liberecké kasárny ožily - Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Polní myslivce vystřídali také plamenometčíci - Liberecký deník
Historické fotografie - Liberec - kasárna - Fotohistorie
Liberecko a Podještědí - Nakladatelství Buk (kalendář-obr.a text prosinec)
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
2008
50. výročí vzniku muničního skladu Hajniště(Nové Město pod Smrkem)
Týlové orgány MNO v roce 1954 rozhodly, že pro potřeby uložení munice dělostřelectva, letectva, tankových a motostřeleckých vojsk čs. armády vytvořit další 56. dělostřeleckou základnu (55. DZ) Týniště nad Orlicí, a pro ni vybudovat muniční sklad (MS) „A“ u obce Hajniště. V roce 1955 mezi obcemi Raspenava a Nové Město pod Smrkem, kolem kopce Chlum, zakoupilo MNO pozemek o rozloze asi 315ha.
Již na jaře roku 1958 bylo postaveno a kolaudováno prvních 12 skladovacích hal. Dostavba pokračovala ještě do roku 1959. Celkem bylo postaveno 30 zděných hal (jedna hala měla rozlohu 800m²) s příslušnou vykládací rampou, elektrickým osvětlením, každé vybavené požárním přístřeškem a telefonem. Haly měly tzv. lehkou střechu, která v případě výbuchu dovolovala směrovat tlakovou vlnu nahoru. Dále byly v prostoru vybudovány 2 kobky v zemních valech pro ukládání prachů a jiných výbušnin a 14 volných chráněných skládek o rozloze asi 3600m², které byly používány na ukládání munice s prošlou záruční dobou, určené k delaboraci. Velitelství skladu (VÚ 1337/A), který vznikl 1.10.1958 bylo umístěno v Libverdě v bývalém mlýně (dnes nákupní středisko). Prvním velitelem skladu byl jmenován kpt. Ján Rapčan. Posledním velitelem byl mjr. ing. Miroslav Beran. V roce 1958 se začalo také s výstavbou kasárenských objektů s příslušným zázemím na okraji obce Hajniště, do kterých v roce 1959 bylo přemístěno velitelství a všechny součásti útvaru dosud rozmístěné na více místech. Hajniště je železniční zastávka na trati číslo 039 spojující Frýdlant s Jindřichovicemi pod Smrkem. Situována je v jižní části obce, východně od místní komunikace (poblíž nechráněného železničního přejezdu u domu čp. 103). Na východní straně odbočuje jihozápadním směrem železniční vlečka do vojenského objektu (muničního skladu) na vrchu Chlumu.
V prosinci roku 1995 ukončil 19. MS svoji činnost. Objekty bývalých kasáren byly předány do užívaní obci Nové Město pod Smrkem v roce 1999. Dnes je tam umístěno několik civilních obchodních a výrobních organizací. V objektech muničního skladu provádí civilní firma RETAP delaboraci vojenské munice. Prostory vlastního muničního skladu (oplocený prostor) má dosud v držení AČR.
Více na: 481. - 495. - Československé vojenství (dotaz 492)
Na Liberecku explodoval muniční sklad
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", vbydalo KNIHA 555,2008 Liberec
60. výročí vzniku Školy důstojnického dorostu v Liberci
Školy důstojnického dorostu ŠDD byly zřízeny pro získání příslušníků dělnické a rolnické mládeže za vojáky z povolání. Jedním z předpokladů pro přijetí byl závazek k dalšímu studiu na Vojenské akademii nebo Letecké vojenské akademii, v pozdějších letech se jejich absolventi zavazovali ke vstupu do některého z vojenských učilišť. Školy vznikly 1. října 1948 jako jednoleté. Jejich úkolem bylo připravit mladé adepty důstojnického povolání během devíti měsíců k maturitě, aby se po jejím absolvování mohli již s ukončeným středoškolským vzděláním ucházet o další studium na Vojenské akademii a získat důstojnickou hodnost První ŠDD byly umístěny v českém Těšíně, Frenštátu pod Radhoštěm, Hradci Králové, Košicích, Liberci, Mladé Boleslavi, Ostravě, Pardubicích, Trnavě, Uherském Hradišti, později k nim přibyla i ŠDD v Martině.
Škola důstojnického dorostu byla v Liberci zřízena 15.10.1948, působila v horních kasárnách a jejím velitelem byl ustanoven pplk. děl. K.Dvořák, osvětovým důstojníkem pplk. M. Mazurek. Zrušena byla 31. 8. 1953.
V roce 1951 bylo studium prodlouženo na dva roky a v roce 1953 došlo k zavedení tříletého studia. Postupně se počet škol důstojnického dorostu snižoval a v roce 1957 zanikly úplně.
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
2009
90. výročí vzniku doplňovacích okresních velitelství (později, KVS, KVV, OVV, OVS a UVS)
První zmínky o těchto vojenských zařízeních pocházejí z let 1915-1918, kdy bylo v Liberci zřízeno vojenské doplňovací velitelství rakousko-uherské armády. V prvním období po roce 1918 byla převzata a obnovena síť bývalých rakousko-uherských doplňovacích velitelství i s jejím dělením na tři druhy. Na přelomu roku 1920 bylo tak v činnosti 40 doplňovacích velitelství a vedle toho ještě doplňovací velitelství zeměbranecká a domobranecká. V důsledku unifikace armády byla k 31. prosinci 1919 zeměbranecká velitelství zrušena a 30. června 1921 zrušena i velitelství domobranecká.
Na základě branného zákona č.193/20 Sb. a příslušných prováděcích předpisů byla stanovena definitivní síť 48 doplňovacích okresních velitelství a každé zahrnovalo území více politických okresů. V libereckém regionu vzniklo první DOV 1. listopadu 1919 v Turnově. Podléhalo Zemskému vojenskému velitelství pro Čechy [1919-1925], od září 1925 Zemskému vojenskému velitelství v Praze [1925-1938] a od ledna 1937 velitelství Druhého sboru [1935-1938]. Zabezpečovalo evidenci branců, gážistů ve výslužbě a vojáků v záloze v politických okresech Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Liberec, Mnichovo Hradiště a Turnov.
Velitelé doplňovacího okresního velitelství Turnov:
- major doplňovací služby Jan König (listopad 1919 – říjen 1920),
- podplukovník doplňovací služby Viktor Zuvač (říjen 1920 – duben 1923),
- major doplňovací služby Antonín Treybal (duben 1923 – leden 1926),
- podplukovník doplňovací služby Viktor Zuvač (leden 1926 – září 1934),
- major doplňovací služby Albert Raubüchl (od září 1934).
Toto organizační uspořádání platilo po celou dobu trvání první republiky a až do října roku 1949, kdy současně s provedenými změnami v organizaci územních orgánů (zřízení nových krajů a okresů) byla v sídlech KNV vytvořena Krajská vojenská velitelství (KVV), jako úřady druhého stupně, která převzala agendu zrušených DOV, a plnila některé úkoly v oblastech teritoriální obrany, civilní správy, branné výchovy, zajišťování mobilizace, evidence koní, motorových vozidel a stavební správy. V roce 1951 byla ve všech sídlech ONV zřízena Okresní vojenská velitelství (OVV) a Městská vojenská velitelství (MěVV), která postupně převzala doplňovací agendu na území své působnosti. V Liberci OVV sídlilo v libereckém zámku a prvním velitelem byl pplk. Štěpán. Reorganizací těchto orgánů vznikly v roce 1954 Krajské (KVS), Okresní (OVS) a Městské (MěVS) správy, dělící se ve velkých městech na obvodní (ObVS) vojenské správy, jako úřady prvního stupně.
V Liberci jako krajském městě bylo zřízeno KVV (později KVS), které sídlilo v ulici Dr. Milady Horákové č. 1 proti stanici MHD. Posledním náčelníkem KVS Liberec byl pplk. Miroslav Bauer. V okresech Libereckého kraje (Frýdlant, Turnov, Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa) byly vytvořeny OVV) později OVS) a v Liberci i MěVS. OVV Liberec zpočátku sídlilo na libereckém zámku a náčelníkem byl pplk. J. Štěpán. MěVV bylo umístěna v nynější ulici Dr. Milady Horákové č. 3 a náčelníkem byl ustanoven pplk.Josef. Hanzl. V roce 1957 došlo ke sloučení MěVS s OVS a přemístění do budovy ONV ( bývalé náměstí Bojovníků za mír č. 26, nyní Benešovo nám.). Náčelníkem sloučené OVS a MěVS byl ustanoven pplk. Josef. Hanzl. V roce 1959 se již jako OVS Liberec přemístila do ulice Pastýřská (dnes sídlo Policie ČR). Pravděpodobně od roku 1970 až do jejího zrušení v roce byla OVS Liberec umístěna v horních kasárnách.
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555, 2008 Liberec
2010
60. výročí vzniku 24. raketometné brigády (rmb) v Liberci a 22. rmb v Turnově
První zmínky o vojenských dělostřeleckých jednotkách v Liberci pocházejí z roku 1911 až 1912, kdy byla dobudována horní kasárna. Po dobu rakousko-uherského mocnářství se zde vystřídalo postupně několik dělostřeleckých praporů. Se vznikem Československé republiky je v horních kasárnách umístěn 253. dělostřelecký oddíl, posílený vzhledem napětí kolem roku 1938 o III. oddíl dělostřeleckého pluku 3 (III/DP 3) z Litoměřic se 3 bateriemi houfnic 100 mm. Velitelem oddílu byl mjr. děl. Václav Stojánek. Působil zde až do roku 1937, kdy byl přemístěn do Chlumce nad Cidlinou.
Po skončení druhé světové války se do Liberce vracejí opět dělostřelci. Od roku 1945 do 1946 je ve škole v Šamánkově ulici umístěna Škola důstojníku polního dělostřelectva v záloze a v horních kasárnách působila od roku 1950 Škola důstojníků raketometného dělostřelectva v záloze.
V padesátých letech při rozsáhlé reorganizaci armády velitelství 5.děld došlo k redislokaci 110. minometného pluku z Rokytnice v Orlických horách do Liberce a 107. minometného pluku z Opavy do Turnova. Reorganizací v rámci divize byl 110. minometný pluk v Liberci zreorganizován na 24. minometnou brigádu a 107. minometný pluk na 22. raketometnou brigádu.
24. rmb působila v Liberci od roku 1950. Prvním velitelem byl ustanoven pplk. Vladimír Flandera, původní velitel 110. minometného pluku. Ke konci roku 1951 přebírá velení 24. rmb pplk. Jaromír Aust, který velí brigádě do podzimu roku 1958. Na podzim roku 1958 přebírá velení brigády až do jejího zrušení v roce 1960 mjr. Bohumír Zýka.
22. rmb působila v Turnově od roku 1950. Zrušena byla v roce 1958. V srpnu roku 1958 byl do dolních kasáren v Turnově přemístěn 5. raketometný oddíl z Mladé. Velitelem oddílu byl mjr. Josef Brda. Oddíl byl v roce 1961 zrušen. Téhož roku byl do horních kasáren v Turnově přemístěn z Mladé 361. dělostřelecký pluk. Velitelem pluku byl pplk. František Žitný. Pluk zde působil až do roku 1968, kdy byl přemístěn do Uherského Hradiště.
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
90. výročí vzniku pěšího pluku 44 a jeho působení v Liberci
Pěší pluk 44, vznikl 1. října 1920 v rámci unifikace branné moci přejmenováním z 94. pěšího pluku domácího vojska na základě výnosu Ministerstva národní obrany č.j. 5.700.org.1919. Jeho velitelství se nacházelo v Dolních kasárnách v Liberci, podléhalo velitelství 5. pěší brigády a od ledna 1938 velitelství 3. pěší divise.
Součástí pluku bylo velitelství pluku s hospodářskou správou, technickou správou, pomocnou rotou, technickou rotou a plukovní hudbou v Liberci, I. pěší prapor v Rumburku (od ledna 1921 v Liberci), II. pěší prapor v Liberci, III. pěší prapor v Turnově, od září 1928 v Liberci, 1935 Turnově a 1938 opět v Liberci,▪ Náhradní prapor v Liberci,▪ Rota doprovodných zbraní (od roku 1935 v Liberci).
Prvním velitelem pluku 44 byl říjen 1920 - říjen 1923 plukovník pěchoty Arnošt Hrbenský
Liberecký pěší pluk 44, měl do své sestavy před všeobecnou mobilizací zařazeny posilové útvary (roty PTK, dělostřelecké baterie, strážní prapory) v takovém množství, že se jeho početní stav pohyboval kolem 8 000 mužů, po mobilizaci dokonce téměř 16 000 mužů.
Po záboru pohraničí roku 1938 přesídlil pěší pluk 44 z Liberce do Turnova Po skončení druhé světové války pěší pluk 44 opět vznikl v létě roku 1945 v posádce Liberec a tvořil součást 13. divize. Dnem 1.10.1945 byl přečíslován na pěší pluk 30 a předán do složení 14. divize. Většina jednotek pluku se nacházela v Liberci, pouze I. prapor byl dislokován v České Lípě a Rumburku a náhradní prapor v Turnově. K 1.10.1947 se pěší pluk 30 sloučil s pěším praporem 44 Mladá Boleslav a vytvořil nový pěší pluk 36. Plukovní velitelství společně s II. praporem (tj. původním ppr 44), III. praporem (tj. původním III/30. pr) a náhradním praporem sídlilo v Mladé Boleslavi, zatímco I. prapor zůstal v České Lípě (dvě odloučené roty v Rumburku). Dřívější II/30. prapor Liberec přešel do složení pěšího pluku 22 jako jeho I. prapor.
Nově vytvořený pěší pluk 36 získal na základě dekretu prezidenta Beneše dnem 3.3.1948 pojmenování „Kijevský“. V říjnu 1949 se přemístil do Žamberka a v prosinci 1950 do Šumperka. Zde byl k 1.5.1951 reorganizován na 36. mechanizovaný pluk „Kijevský“. Dnem 9.5.1955 došlo k jeho přečíslování na 61. mechanizovaný pluk. Další reorganizace proběhla v roce 1958, když se k 1.10.1958 změnil na 60. motostřelecký pluk „Československo–sovětského přátelství“. K 1.9.1962 byl reorganizován znovu, tentokrát na 60. tankový pluk „Československo–sovětského přátelství“. V létě 1965 byl předán do složení 13. tankové divize. V říjnu 1968 se vzhledem k redislokaci svazku na Slovensko přemístil do Kežmarku a přešel do podřízenosti 14. tankové divize. Od 1.1.1993 se útvar stal součástí ASR.
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
60. výročí vzniku 2. Výcvikového střediska letectva v Liberci
Velitelství letectva se rozhodlo v lednu roku 1952 zřídit 2. Výcvikové středisko letectva v Liberci, a využít tak uvolněné prostory a učební základnu po přemístění VOŠLM na Slovensko. Velitelem střediska v Liberci byl jmenován pplk. let. Čermák, náčelníkem štábu kpt. let. Kujevský. Ke středisku byli odveleni bývalí absolventi VOŠLM jako učitelé odborných předmětů, kteří do té doby vykonávali službu u různých leteckých útvarů. Jmenujme alespoň některé z nich: rtn. Hrdlička, rtn. Matula, rtn. Stibor, rtn Kvasnička. K odborné výuce mělo středisko k dispozici letouny Arado a Me-109. Středisko školilo vojáky základní služby, kteří vykonali vojenský základní výcvik u mateřských leteckých útvarů na funkce pomocný letecký mechanik v odbornostech motory a draky letadel, zbroj elektro a speciální výstroj. Cyklus výuky byl šestiměsíční a po jeho skončení a absolvování odborných zkoušek se pomocní mechanici uváděných odborností vraceli ke svým mateřským leteckým útvarům, kde dokončili svou dvouletou základní službu jako pomocní letečtí mechanici. U Výcvikového střediska letectva byly zřízeny rovněž dva šestiměsíční kurzy leteckých mechaniků bezpečnostního letectva. Středisko bylo v prosinci roku 1952 při reorganizaci vojenského školství zrušeno.
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
65. výročí působení ŠDZ polního dělostřelectva v Liberci
Školy pro důstojníky v záloze byly jednoleté vojenské školy, zřizované ve všech hlavních druzích vojsk, jejímiž frekventanty byli vojáci základní služby (absolventi středních škol s maturitou) do roku 1948 pouze po vykonaném základním výcviku, od roku 1948 pouze po absolvování poddůstojnických škol. Během výuky si měli osvojit jak velitelské návyky, tak praktické znalosti z bojové techniky na úrovni nižších důstojníků. Po jejím absolvování byli povyšování do první důstojnické hodnosti – podporučík a odcházeli do zálohy. Ze zálohy byli potom v pravidelných cyklech povoláváni na vojenské cvičení a dále povyšování již v záloze.
V Liberci byla tato škola zřízena v říjnu roku 1945. Sídlila v budově dnešní základní školy v Šamánkově ulici. Na nádvoří školy měla škola umístěny protitankové kanóny ráže 86mm, kde se také prováděl výcvik v jejich obsluze. Jízdárna a stáje školy byly umístěny v prostoru kolem nynější Komenského ulice. Cvičiště školy bylo situováno do prostoru nynější zástavby sídliště Ruprechtice (hokejka). Dodnes je jedna ulice v tomto prostoru nazvána Na Cvičišti. Velitelem školy byl jmenován mjr. děl. Pražák a velitelem 1. baterie byl kpt. děl. Votava. Škola byla zrušena v září 1946.
Tyto školy byly v padesátých letech zrušeny a záložní důstojníci jednotlivých druhů zbraní byli školeni na Vojenských katedrách vysokých škol.
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
2011
60. výročí působení 24. bombardovací divize v libereckém regionu
Základním prvkem výstavby jednotek a útvarů bombardovacího letectva se ve skutečnosti stala 1. letka 24. bombardovacího leteckého pluku (24. bolp) zřízená dnem 2. ledna 1946 na letišti Plzeň s tím, že bude vyzbrojena letouny Mosquito. Letka byla formována v prozatímní organizaci bombardovací letky ze srpna 1945. Měla podle plánu dosáhnout tabulkového počtu 120 osob.
K naplnění tohoto plánu byla dne 1. září 1951 zřízena 46. bombardovací letecká divize se sídlem v Hradčanech u Mimoně. Prvním velitelem divize byl jmenován plk. František Novák, později pplk. Josef Končíř.
Základem 46. letecké bombardovací divize se nakonec staly letouny C-3B a personál od 47. leteckého zpravodajského pluku, který přelétl počátkem září 1951 z Brna na letiště v Hradčanech. První její součástí se stal 24. bolp zřízený 1. září 1951 na letišti Hradčany. Velitelem byl ustanoven mjr. Václav Šiml. Druhý útvar a to 25. bolp byl zřízen na letišti Hradčany 19. listopadu 1951. Velitelem byl ustanoven mjr. Jan Sladký. Dnem 3. září 1952 pak byl zřízen rovněž na letišti Hradčany třetí útvar a to 29. bolp. Velitelem pluku byl ustanoven mjr. František Kopečný. Osádky byly přechodně ubytovány v Doksech (hotel Sport), ve vesnici Hradčany a v podnájmech v Mimoni, na Ploučnici, později v zámku v Mimoni. Zabezpečující jednotky, civilní zaměstnanci, a jídelny v Hradčanech. Letky sídlily ve standardních německých barácích v lese, severně od letiště. Vzletová a přistávací dráha byla travnatá, letová kontrola byla ve vilce na jihozápadním rohu letiště. Blízkost bombardovacího prostoru Kuřivody umožňovala intenzivní výcvik v bombardování z vodorovného letu jednotlivými letouny i ve skupinách a střelby na vzdušné i pozemní cíle.
V prosinci 1953 bylo na VL schválen přechod bombardovacích útvarů na proudové střední bombardovací letouny IL-28 a 25. bolp jako první byl přesunut na modernizované letiště Přerov. Vlastní přezbrojování pluku z C-3B na IL-28 bylo zahájeno 2. února 1955. Druhá etapa přezbrojení 46. bold zahrnovala přeškolení zbývajících dvou pluků a redislokace velitelství 46. bold a 24. bolp do Přerova 3. listopadu 1955 a koncem téhož roku redislokace 29. bolp na letiště Mladá.
Více na: Chronologie výstavby poválečné armády - Vojenské letectvo
www.kvlhrvacovcerna.estranky.cz - 24.Bombardovací pluk.Hradčany
46. bombardovací letecká divize
Názory leteckého veterána: květen 2012
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
75. výročí vzniku skupinového ženijního velitelství v Liberci
Liberecké ženijní skupinové velitelství (ŽSV) bylo zřízeno výnosem MNO dne 3. června 1936. Jeho velitelem se stal až do zářijové mobilizace v roce 1938 major ženistů Pavel Milota. Pod jeho pravomoc spadala veškerá výstavba těžkého opevnění v prostorech Harrachov, Polubný, Kořenov, Mnišek a Chrastava, tedy oblast od západní části Krkonoš, přes horské přechody v Jizerských horách až po uzávěru toku Nisy a jejího údolí.
Oblast byla rozdělena na tři samostatné stavební podúseky a to 1/VII. - Polubný, Kořenov, Harrachov; 2/VII. - Mnišek a 3/VII. Chrastava. Z těchto se však oblasti Krkonoš dotýká pouze část prvně jmenovaného. Zvláštností tohoto úseku bylo jeho rozčlenění na samostatné uzávěry vesměs údolí horských toků, sestávajících většinou ze dvou, tří a v jednom případě ze šesti těžkých objektů. V Krkonoších se jednalo zejména o uzávěru na Kotli, dva objekty v Harrachově a trojici srubů jako uzávěr Kořenov, z nichž jeden měl být určen pro čelní palbu protitankového kanónu spřaženého s kulometem. Skupinové ženijní velitelství ukončilo svoji činnost záborem pohraničí v roce 1938.
2012
255. výročí bitvy u Ostašova, Janova a Františkova Dolu ve válce o Slezsko
V říjnu roku 1756 se po bitvě u Lovosic podařilo pruským vojskům zmocnit téměř celého Saska. Proti nim se podél severočeských hranic rozestavila vojska rakouská a svedla s protivníkem několik šarvátek. Od listopadu 1756 se pak rakouské síly začaly opevňovat také v Liberci, kde se usadily na pravém břehu Nisy a za pomoci místních obyvatel zbudovaly řadu opevnění. Nejsilnějším z nich byla pozice dělostřelectva na Keilově vrchu.
V dubnu roku 1757 tak proti sobě stála přibližně dvacetitisícová pruská armáda utábořená kolem Žitavy pod velením vévody Augusta Wilhelma Braunschweig-Beverna a rakouské sbory v okolí Liberce a Jablonného čítající na 26 000 mužů. Rakušané pod velením polního maršála Lascyho stáli podél Nisy: pravé křídlo od Keilova vrchu směrem do Ruprechtic až k dnešnímu kostelu Matky Boží U Obrázku, slabší levé křídlo se táhlo planinou mezi Františkovem a Růžodolem až někam do prostoru dnešních Karlinek. Podle rakouského plánu měly zasáhnout pruský týl výpadem přes Chrastavu oddíly maršála Maquira dislokované za Ještědským hřebenem o síle zhruba 10 000 mužů. Pruská vojska překročila hranice 20. dubna 1757 a postupovala proti proudu Nisy, po cestě obsadila Hrádek nad Nisou, Grabštejn a Chrastavu a do večera pronikla až k Horní Suché. Před rozbřeskem tak proti sobě stálo asi 16 000 pruských a přibližně 10 000 rakouských vojáků levého křídla podporovaných dalšími 7 000 vojáky křídla pravého pod velením hraběte Lascyho.
Bitvu samotnou zahájili Prusové útokem proti levému rakouskému křídlu, když překročili pomocí dvou provizorních brodů Ostašovský potok a přiblížili se až k rakouské linii. Tu prolomilo 15 švadron pruských dragounů, kteří navíc zahnali rakouskou jízdu až k Františkovu. Přitom se však pruská jízda příliš vzdálila od vlastní pěchoty a ocitla se mimo její podporu. Rakouským granátníkům z úbočí Ještědu se této chyby podařilo využít a vpadnout pruským dragounům do zad, čímž je přinutili se obrátit. Znovu zformovaná rakouská vojska pak za podpory silné palby dělostřelectva z Keilova vrchu donutila Prusy k ústupu. Nepodařilo se jim však přejít do rázného protiútoku, naopak – nově povolaní pruští husaři dokázali ústup svých druhů zastavit a přejít s nimi do protiútoku. Následující jezdecký střet patrně celou bitvu rozhodl, když byly rakouské eskadrony přinuceny ustoupit. Situaci nezvrátil ani bodákový střet granátníků a jedenáct pruských praporů zteklo rakouskou linii a dobylo ji. V 11 hodin byla bitva rozhodnuta a rakouská vojska vyklízela prostor ve směru na Rochlici. Bitvu ještě mohl pro Rakousko zachránit hrabě Maquir a jeho dva dragounské a jeden pěší pluk, kteří přepadli Chrastavu a tím také pruské týlové jednotky. Zpočátku se zdálo, že Rakušané uspějí a dokonce se jim podařilo začít rabovat pruské zásobovací vozy, pak je ale zatlačily zpět dva pruské prapory a Maquire se musel stáhnout zpět do Jablonného, kde se spojil s ustupující armádou.
V bitvě zahynulo nebo bylo zraněno 25 rakouských, 30 pruských důstojníků, 849 rakouských a 625 pruských vojínů. Pruští ranění byli ošetřování na libereckém zámku a okolních budovách. Těla prostých vojáků byla pohřbena v hromadných hrobech na úbočí Ještědu, důstojníci v Liberci.
Pruská vojska se po svém vítězství přesunula k Praze, kterou oblehla a z Čech byla přinucena se stáhnout až po bitvě u Kolína (18.6.). Prostor bitvy u Ostašova je dnes zastavěn, střet připomíná pouze název ulice Na Bojiští. Někdejší pomník u kostela v Janově Dole se do dnešních dní nezachoval.
K tomuto jubileu 21.4. 2012 uspořádalo Severočeské muzeum vzpomínkovou slavnost spojenou s vystoupením Voj. hist. spolku Liberec v dobových rakouských uniformách, který u muzea předvedl ukázky ležení, střeleb a dobového stravování.
Více na: www.muzeumlb.cz odkaz: navigace, fotogalerie (název alba „Výročí bitvy u Liberce 1757“.
50. výročí působení silničního vojska v Liberci
Formování 5. silb začalo 1.9.1961 v podřízenosti Ministerstva dopravy. V roce 1963 byla předána do podřízenosti Náčelníka týlu MNO (NT MNO) a k 1.9.1966 se stala součástí Silničního sboru. Začala se vytvářet v areálu železničního výcvikového polygonu v obci Sázava u Žďáru nad Sázavou. Prvním velitelem 5. silb byl ustanoven pplk. Václav Konečný.
MNO se rozhodlo 1. srpna 1962 přemístit brigádu do posádky Liberec a novým velitelem 5. silb byl ustanoven pplk. Ing. Zdeněk Bouša. Brigáda měla 6 silničních a 3 silniční mostní prapory a poddůstojnickou školu.
V roce 1968 musela brigáda vyklidit posádky Zákupy, Bohosudov, Děčín a počty praporů byly redukovány. Velitelem 5. silb byl v roce 1970 ustanoven pplk. Ing. Václav Černík, který ji velel až do jejího zrušení 31. srpna 1976.
Více na: Chronologie výstavby poválečné armády - Pozemní vojsko
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
120. výročí vzniku vojenské posádkové nemocnice v Liberci
Asi 600 metrů severovýchodním směrem od nově budovaných kasáren za novou vilovou čtvrtí v Sedmidomkách se v roce 1891–93 stavělo další vojenské zařízení a to tři budovy nemocnice pro bývalou oddílovou nemocnici (Truppen Spital). Skládala se z hlavní dvoupodlažní budovy čp. 576-1, z menší budovy čp. 577-1 sloužící jako izolace, a z vedlejších budov, hlavně koníren. Měla svá odloučená pracoviště v Libverdě, Jablonci nad Nisou, Vratislavicích, Mimoni a Frýdlantu. Nemocnice měla 22 lůžek pro důstojníky a 2060 lůžek pro mužstvo. Měla oddělení pro nemoci vnitřní, chirurgii, choroby tuberkulózní, venerické, ušní, oční, zubní a byla vybavena zubní a bakteriologickou laboratoří. Prvním šéflékařem nemocnice byl v roce 1901 jmenován kpt. zdr. služby MUDr. Pícek Josef.
Po roce 1918 spravoval nemocnici německý Volkswehr s městem Liberec. Rozpad Rakouska-Uherska vnesl do vojenského zdravotnictví obrovský zmatek. Na území Československa zůstalo po zániku monarchie 75 zdravotnických zařízení (posádkové, zeměbranecké a oddílové nemocnice, domy chorých atd.), z nichž většina byla postupně zrušena. Místo zrušených oddílových nemocnic byly zpočátku budovány posádkové nemocnice (do roku 1920 se nazývaly záložní).
Dne 16. 12. 1919 byla oddílová nemocnice převzata čs. vojenskou správou a velitelem je jmenován plk. MUDr. Kůrka Antonín (od roku 1922 vedoucí zdravotnického oddělení MNO). Roku 1922 je přejmenována na posádkovou nemocnici, a dne 31. 12. 1925 byla zrušena. Personál a vybavení bylo přemístěno do 3. divizní nemocnice v Terezíně.
V prostorách bývalé nemocnice byla v roce 1927 zřízena policejní škola a později sloužila jako kasárna policejního oddílu v Liberci. Po roce 1945 užívala celý areál bývalé vojenské nemocnice policie a po ní Krajská správa SNB.
V roce 1959 byla do budov přemístěna základní škola z Jarošovy ulice a začala rekonstrukce budov, která skončila v roce 2010.
60. výročí vzniku zdravotnicko - hospodářského skladu v Liberci
Tento útvar byl v Liberci zřízen roku 1952 jako Pobočka Ústředního zdravotnického-hospodářského skladu. Sídlil v ulici Na Zápraží 4 a další skladové prostory měl na libereckém letišti. V roce 1958 byl přetransformován na 1. armádní zdravotnický sklad. Náčelníkem byl ustanoven plk. PhMr. Jaroslav Čtveráček. Roku 1962 byl přejmenován na 1. okruhový zdravotnický sklad v podřízenosti ZVO Tábor. V roce 1992 v rámci transformace Vojenských okruhů byl útvar přejmenován na 1. zdravotnický sklad Vojenského velitelství Západ Tábor.
Po rozdělení republiky v roce 1993 a následné rozsáhlé reorganizaci Armády České republiky, byl útvar přejmenován na pobočku 1. zdravotnické základny Hostivice. Náčelník plk. PhMr. Jaroslav Čtveráček odešel do důchodu a funkcí náčelníka byl pověřen pplk. Jiří Jungmann.
V roce 2001 je činnost pobočky pomalu utlumována a zdravotnický útvar v Liberci se stal pobočkou Ústřední zdravotnické základny Bystřice pod Hostýnem. Jako Pobočka Ústřední zdravotnické základny Bystřice pod Hostýnem byl útvar v Liberci ke dni 31. 12. 2002 zrušen.
Více na: Mírová organizace útvarů zdravotnické služby čs. armády v letech ...
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
2013
200. výročí pobytu napoleonských vojsk v Liberci
Psal se rok 1813 a velký malý muž dal 16. srpna rozkaz obsadit severní Čechy. Sedmnáctého byl obsazen Frýdlant v Čechách, devatenáctého Jablonné, kde na staré poště měl malý muž svůj hlavní stan. Liberec byl obsazen 12. srpna polskými oddíly generála Uminského a Francouzi generála Bruna. Těchto asi 10.000 vojáků si postavilo stanové městečko mezi Libercem a Pavlovicemi. A protože návštěva, byť nezvaná, se musí i krmit, náklady na jejich stravování enormně zatížili městskou kasu a dluh města rostl a město muselo Napoleonovi vyplatit 10.000 dukátů výpalného.
Bonaparte svých vítězství nedosáhl nahodile, měl zájem i o to, co si myslí obyčejní lidé, případně, kde se ukrývá nepřítel. Generál Bruno z jeho rozkazu pozval liberecké zastupitele do svého hlavního stanu. Přijal je nakonec někde jinde, ale to není podstatné. Pozváním zpečetil osud všech, kteří přišli i odjinud. Když se zase vše vrátilo do starých kolejí, tyhle deputace byly obviněny z kolaborace a někteří přišli o hlavu.
Tak či onak, Napoleonovo tažení Evropou i Libereckem uspíšilo rozvoj kraje a jeho vstup do evropského prostoru.
Více na: muzeumlb.rajce.idnes.cz/ fotogalerie „Napoleonská sobota 6.4.2013“ a
videogalerie „Napoleonská sobota 6.4.2013“
cestovani.lidovky.cz/pamatnik-napoleonskych-valek-odhalili-presne-po…
napoleonskebitvy1813.cz/index.php?page=rs&rubric=14&zalozka=2&top
60. výročí vzniku Veterinární výcvikové základny Grabštejn
Do nevyužitých prostor hradu Grabštejn se Výcvikové středisko psů a psovodů přesunulo v květnu 1953. Středisko vzniklo v rámci Pohraniční stráže v roce 1951 jako Poddůstojnická škola psovodů, které původně se nacházelo v Terezíně.
V roce 1968 bylo reorganizováno na Výcvikové středisko služebních psů a o rok později došlo k jeho předání od velitelství Pohraniční stráže do podřízenosti veterinárního oddělení Hlavního týlu ČSLA. V průběhu roku 1970 se dosavadní výcvikové středisko rozrostlo na Veterinární základnu (VÚ 3180), která kromě výcviku psů a psovodů svoji působnost rozšířila o doplňování psů a komplexní kynologickou péči. V témže roce byl objekt hradu předán do užívání Státního ústavu památkové péče a v majetku armády zůstal pouze Nový zámek v podhradí.
U základny v 70. letech vznikla chovná stanice služebních psů. Její činnost byla počátkem 80. let ukončena, protože pro armádu byl výhodnější přímý výkup dospělých psů. V letech 1978 až 1984 měla Veterinární základna svojí pobočku v Meznu u Tábora. Koncem 90. let se útvar skládal ze štábu, dvou školních výcvikových rot, skupiny speciálního výcviku, čety zabezpečení a veterinární kliniky. Základna měla ubytovací kapacitu pro 180 vojáků a kotce pro 270 psů. O výcvik služebních psů a vlastní chod základny se staralo 23 vojáků z povolání a 27 občanských zaměstnanců. V poddůstojnické škole a kurzech, organizovaných u základny v délce od 7 do 12 týdnů, bylo ročně vycvičeno cca 600 psovodů a 450 psů. V téže době v AČR sloužilo okolo 1 350 služebních psů u 82 útvarů. V roce 2003 u základny vznikla tzv. rota speciálního výcviku, jejímž úkolem je cvičit psy zejména k hledání drog, zbraní či výbušnin. Okamžité nasazení jednotlivých skupin je možné kdekoliv, a zatímco se jedna skupina bude nacházet v zahraničí, druhá má být připravena ji vystřídat, zatímco u dalších dvou bude probíhat výcvik. Zde se provádí výcvik psů pro všechny vojenské útvary, které využívají služební psy pro ostrahu objektů a na speciální práce: ochrana vojsk před terorizmem, vyhledávání drog, záchrana osob a další specializace. Hlavní organizační složky současné veterinární základny Grabštejn tvoří štáb, skupina speciálního výcviku, četa zabezpečení a veterinární klinika. Na Grabštejně působí Veterinární základna dosud.
Bližší informace o náplni činnosti Veterinární základny můžete nalézt v Armádním zápisníku, roč. 2001, čís. 6 a časopisu A-report, roč. 2003, čís. 16.
Více na: Veterinární a výcviková základna AČR (HD kvalita) - YouTube
Psí vojenská základna, přesněji Veterinární a výcviková ... - YouTube
Veterinární výcviková základna Sil podpory AČR (Czech Army ...
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
130. výročí stálé posádky v Turnově a výstavby kasáren
První posádkou byla část pěšího pluku 94. Byl to pluk většinou německý, i když v něm sloužila velká část Čechů z Turnova. V roce 1888 byla postavena v Turnově dvoje kasárna nazvaná „hoření“ a „dolní“, později přejmenována na Štefánikova a Pojizerská. Z dochovaných zápisů stála město stavba kasáren 200 000 zlatých. Stavbu vedl radní Vilém Pařízek. V hořeních kasáren byl umístěn pěší pluk 94. Do dolních kasáren byla přemístěna z Mladé Boleslavi část zeměbraneckého pluku 10. Posádka ve shora uváděné podobě trvala až do počátku první světové války. V Turnově jako posádkovém městě byla zřízena vojenská nemocnice.
V roce 1945 vzniklo v Turnově Spojovací učiliště a 30. září 1945 sem byl přemístěn Spojovací pluk z Jaroměřě a působí zde do roku 1950. V roce 1968 obsadila oboje kasárna sovětská vojska, která z Turnova vytvořila jednu ze základen pro možný útok proti Západu (raketový areál na Vesecku).
Budovy kasáren opuštěné sovětskou posádkou v roce 1991 byly v letech 1992-1995 adaptovány na dvě školy (3. Základní školu, Obchodní akademii) a kino.
Více na: Turnovské kasárny 1. část - Hlavní strana
Turnovské kasárny 2. část - ZŠ Žižkova
Turnovské kasárny 3. část - Hlavní strana
60. výročí vzniku vojenské katedry na VŠST Liberec
Vojenská katedra na VŠST Liberec byla zřízená 1.10.1953 rozkazem prezidenta republiky ČSR č. 247. Vzhledem ke strojnímu zaměření školy zde byla zavedena specializace „Inženýrsko letecká služba“ v odbornosti technik letounu a vrtulníku a později i vyhodnocovač leteckých snímků. Po stránce metodické, personální a materiální ji řídil vojenský odbor Ministerstva školství, po stránce odborné potom Velitelství letectva. Vojenská příprava studentů vysoké školy byla v rozsahu 1200 hodin, z nichž 800 hodin bylo rozloženo do čtyř ročníků. Po ukončení studia konali studenti šestiměsíční základní vojenskou službu a odchodem do zálohy byli povýšeni do první důstojnické hodnosti.
V roce 1962 došlo z ekonomických důvodů ke snížení počtu hodin vojenské přípravy na polovinu a výuka probíhala pouze ve druhém a třetím ročníku. Podle dosaženého prospěchu byli studenti povyšování do hodnosti svobodníka až četaře a základní službu konali 1 rok. V roce 1962 byla vojenská příprava Vojenské katedry v Liberci rozšířena i na pedagogické instituty Ústí nad Labem a Liberec, kde se studenti školili v odbornostech „Velitelsko - štábní služba letectva“.
Po dobu působení Vojenské katedry VSŠT v Liberci byli vedoucími katedry postupně vynikající odborníci inženýrsko-letecké služby pánové: pplk. František VOJTA, pplk. ing. Josef SUKDOLÁK, plk. ing. Zdeněk TUVORA a plk. PaedDr. Jan KLÍMA.
Činnost Vojenských kateder byla ukončena výnosem MŠ a FMNO ČSR ke dni 30. září 1990. Za dobu své existence vyškolila Vojenská katedra v Liberci a Ústí nad Labem cca 8 000 záložníků pro vojenské letectvo.
Více na: Vojenská katedra – Wikipedie
601. - 615. - Československé vojenství (dotaz 608)
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
90. výročí působení Vojenské hudební školy v Liberci
Vojenská konzervatoř byla založena jako Vojenská hudební škola v roce 1923 na základě rozhodnutí velení armády za účelem výchovy nových vojenských hudebníků. Stala se tak nejstarší vojenskou střední školou v nové republice. Za svoji devadesátiletou existenci vychovala 4025 hudebníků.
Postupně škola působila v řadě míst Československa. Po svém založení v roce 1923 do roku 1939 a po obnovení činnosti v roce 1946 do roku 1950 byl místem působení Pohořelec a potom Karlín v Praze. V padesátých letech (1950 - 1953) byla umístěna na Slovensku ve Spišském Podhradiu a po pětiletém působení v Liberci (1953 - 1958) se stěhuje, tentokrát definitivně, do Roudnice nad Labem. V době svého založení byla škola dvouletá, v roce 1948 bylo zavedeno studium tříleté a v roce 1960 čtyřleté zakončené maturitou, takže v roce 1964 opustili školu první maturanti.
V roce 1991 byla Vojenská hudební škola přejmenována na Vojenskou konzervatoř. Ve funkci velitele či náčelníka Vojenské konzervatoře, dříve Vojenské hudební školy v letech 1923 - 2008 se postupně vystřídala řada významných hudebníků, od Prokopa Oberthora v letech 1923 až 1925 po posledního v roce 2008 Rostislava Domoráka. Škola byla v roce 2008 zrušena.
Více na: Otevřít soubor. - Veřejné služby Informačního systému
Z historie školy - Klub absolventů Vojenské konzervatoře a Vojenské
Vojenská hudební škola Roudnice n/L 1958-61
85 let existence vojenské konzervatoře - vojenské hudební školy
Kniha "Armáda v Liberci a Libereckém kraji", KNIHA 555,2008 Liberec
75. výročí mobilizace roku 1938 v Liberci
Rostoucí napětí druhé poloviny 30. let nakonec vyvrcholilo v roce 1938, kdy vzrůstající agresivita sousedního Německa vedla nejprve k přijetí mimořádných opatření v době 20. května do 22. června a nakonec k vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938. Mobilizace povolala 18 ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a dále část příslušníků II. zálohy – potřebných specialistů. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů do zbraně, z toho 48 000 důstojníků a 9000 rotmistrů.
Do prostoru Liberce byly rozmístěny 2 mobilizované prapory SOS, pro zlepšení obranné sestavy pěšího pluku 44, samostatná strážní rota a část dělostřeleckého pluku 104, protože za nejnebezpečnější byla považována možnost vstřícného úderu ze severu přes Liberec.
- XXIX. prapor (velitel pplk. pěch. Vladimír Prokopec) se 4 rotami, o síle 1680 mužů, byl rozmístěn 1. a 4. rota v Bedřichově, 2. rota v Kristiánově a 3. rota ve stanech v horském sedle U Studánky, necelé 2km jižně Smědavy.
- XXX. prapor (velitel pplk. pěch. Miloš Frgal) se 4 rotami o síle 2000 mužů byl rozmístěn: 1. rota v Horním Polubném, 2. rota v Příchovcích-Tesařově, 3. rota v Horní Rokytnici a 4. rota ve Zlaté Olešnici.
- 2. samostatná strážní rota (velitel škpt. pěch. Václav Vidner), která měla střežit stavbu plánovaného těžkého hraničního opevnění v Krkonoších na Kotli, u Chrastavy a Mníšku u Liberce.
- I. a II. oddíl) dělostřeleckého pluku 104, s velitelstvím pluku v Liberci.
Více na: Kronika - O hlubokých vrypech i blednoucích otiscích aneb rok 1938 ...
Mobilizace 1938 – ubráníme se? - Historicky Kaleidoskop ...
Všeobecná mobilizace 23. září 1938. České mýty a omyly. Blog ...
kniha „Drama 38 – Opevnění, Češi a Němci, mobilizace na Liberecku v roce 1938“ vydalo nakladatelství „ Kniha 555“ v roce 2003